On-line výstava
Bohumil Adler
Bohumil Adler a jeho dcera Žofie byli jako první dva identifikováni na počátku projektu v červnu 2006. Díky archivním materiálům bylo nalezeno jejich poválečné bydliště v pražském Karlíně, kde se měli zdržovat ještě v 80. letech. Zde je na fotografii poznala jejich sousedka z protějšího bytu. Ta také potvrdila domněnky, že manželka pana Adlera nebyla židovského původu, že pan Adler s dcerou byli za války vězněni v Terezíně a oba válku přežili.
Žofie Adlerová
Jako jedna z prvních byla v roce 2006 díky bývalé sousedce z pražského Karlína identifikována Žofie Adlerová. Její identitu následně potvrdily další dvě pamětnice. Údajně emigrovala, pravděpodobně do USA. Pokud by dnes žila, bylo by jí 75 let.
Gertruda Zelenková se synem Martinem
Tato fotografie byla v původních záznamech fotoarchivu popsána jako "Matka s dítětem". Gertrudu a Martina Zelenkovi na fotografii poznala na konci roku 2008 dcera malíře Davida Friedmanna, který mimo jiné portrétoval manžela Gertrudy, známého pražského architekta Františka Zelenku. Muzeu předala také kontakt na Katy Haber, neteř Gertrudy Zelenkové. Krátce na to kontaktovala Židovské muzeum i přítelkyně Gertrudy Zelenkové. Od války měla doma uloženo několik fotografií Zelenkových, korespondenční lístky, které jí psala Gertruda z koncentračního tábora a soubor loutek, se kterými si hrál malý Martin. František, Gertruda i Martin Zelenkovi byli transportováni v červenci 1943 do Terezína a následně v říjnu 1944 do Osvětimi, kde byli všichni tři zavražděni.
Gertruda a Martin Zelenkovi
Jedna z fotografií Gertrudy a Martina Zelenkových, které schraňovala od druhé světové války v Praze Gertrudina přítelkyně. Když se dozvěděla, že v USA žije neteř Zelenkových paní Katy Haber, rozhodla se celou pozůstalost navrátit této nejbližší žijící příbuzné. Rodiče Katy přežili válku díky včasnému odchodu z Československa do Británie. Podle vyprávění rodičů s nimi měli jet i Zelenkovi, kteří ale svůj odjezd kvůli Martinově nemoci o pár dní odložili. Tento příběh potvrzuje žádost Zelenkových o vydání vízum do Anglie pro Martina z prosince roku 1938, uložená v Národním archivu v Praze.
Loutky Martina Zelenky
Větší část ze souboru dvaceti loutek, které patřily Martinu Zelenkovi. Celý soubor byl od druhé světové války uchováván u Gertrudiny přítelkyně v Praze a v roce 2008 byl navrácen nejbližší žijící příbuzné Zelenkových Katy Haber, která žije v USA.
Arch. František Zelenka
Architekt František Zelenka. Jeden z jeho dvou dochovaných portrétů z produkce válečné fotodílny. Fotografie je aktuálně také součástí výstavy „Pravda a lež. Filmování v ghettu Terezín 1942 - 1945.“ v Galerii Roberta Guttmanna.
Viktor Schück s aparátem
Viktor Schück byl identifikován bývalou pracovníci kreslírny válečné pražské židovské obce, která s ním byla poměrně často v kontaktu. Fotografie totiž často dotvářeli pracovníci kreslírny, dokreslovali do nich například grafy a statistiky. Viktor Schück je jedním z pěti doposud známých fotografů působících za války na židovské obci. Z dochovaných záznamů lze usoudit, že zatímco jiní tvořili spíše reportážní záběry, Viktor Schück byl zaměstnán přímo v ústředním Židovském muzeu, kde se specializoval na dokumentaci sbírkových předmětů, budov a hřbitovů. Viktor Schück byl zavražděn v září 1943 v Osvětimi.
Viktor Schück
Fotografie získaná od neteře Viktora Schücka. Muzeum kontaktovala poté, co byly některé fotografie válečné fotodílny prezentovány na výstavě „Konec avantgardy“ v Galerii hlavního města Prahy.
Matka s dvěma dětmi na hřbitově
Podle záznamů fotoarchivu vyfotil za války Viktor Schück několik desítek snímků na Starém židovském hřbitově na pražském Josefově. Série těchto dokumentačních fotografií kamenných náhrobků je zakončena jedinou fotografií, na které se objevují lidé. Žena s dítětem na klíně a holčička s kočárkem sedící opodál. Doposud nebyl nikdo z nich identifikován a není ani zřejmé, zda se jednalo o plánované fotografování známých Viktora Schücka, nebo náhodné setkání fotografa s návštěvníky hřbitova.
Pohlednice s věnováním od Viktora Schücka
O pohlednici, kterou měl za války vytvořit Viktor Schück, hovořila Hana Elsnerová již v roce 2008, objevila ji ale doma při úklidu až o několik let později a její kopii poskytla muzeu. Na zadní straně pohlednice sice není Hitlerova známka a nápis ,,Šťastný nový rok ti přejou dvě svině s dvěmi prasátky.", ale věnování pracovníkům kreslírny. Těm mohl totiž Viktor Schück předat lístek osobně, zatímco ostatním známým tam lepil známku s Adolfem Hitlerem a posílal poštou se zmíněným blahopřáním.
Expozice v Klausové synagoze - ukazovátka
Pohled do interiéru Klausové synagogy, která fungovala během války jako uzavřená expozice. Kromě Klausové synagogy zdokumentoval Viktor Schück během svého krátkého působení v roli muzejního fotografa i ostatní synagogy na pražském Josefově, ale také Starý židovský hřbitov, Nový židovský hřbitov a mnoho předmětů z rozrůstajících se sbírek muzea.
JUDr. Arnošt Weigl
JUDr. Arnošta Weigla identifikovala jeho dcera, která se obrátila na muzeum poté, co vyšel o projektu neZnámí článek na zpravodajském serveru Aktuálně.cz. JUDr. Weigl byl pravděpodobně od listopadu 1942 až do konce války vedoucím personálního oddělení pražské židovské obce.
JUDr. Arnošt Weigl s úředníky
Zleva: Olga Beranová, František Kronberger, Jindřich Bondy, JUDr. Arnošt Weigl a za ním neznámý muž, Zuzana Gutmannová, Otto Morawetz. Kromě neznámého muže sedícího za JUDr. Weiglem jsou všichni zobrazeni na fotografiích v albu, které darovali svému "šéfovi" k 38. narozeninám. Všichni identifikovaní, kteří jsou na fotografii, kromě Zuzany Gutmannové, válku přežili.
JUDr. Arnošt Weigl (narozeniny 1944)
Jedna ze série fotografií, které vytvořil zatím neznámý fotograf během oslavy 38. narozenin JUDr. Arnošta Weigla. Na stole je vidět rozložené album, dárek od podřízených, nad stolem visí tablo s věnováním od pracovní skupiny G, která si říkala Gladiátoři. Na stole stojí kalendář, na kterém je vidět číslovka 14 a hodiny zaznamenávají čas 6:07.
JUDr. Arnošt Weigl - dary (narozeniny 1944)
Detailní záběr na stůl s dary JUDr. Weiglovi. Zde je již patrný kalendář s datem středa 14. června. Hodiny ukazují 6:15. Mimoto je vidět album, které dostal JUDr. Weigl od svých podřízených, květiny ozdobené cigaretami a krabičku plnou cigaret. Kromě toho obdržel JUDr. Weigl blahopřání od pracovníků oddělení E a báseň, která celou situaci doplňuje. Jmenuje se "Jak je důležité v dnešní době Weigla míti", byla ozdobená nedopalkem cigarety a poukazuje na nedostatek kvalitních "vajglů" v dané době.
Tablo Gladiátoři
Tablo s portréty členů skupiny G a portrétem JUDr. Weigla. Pravděpodobně z oficiálního označení skupiny „G“ vznikl název „Gladiátoři“, který se následně běžně užíval. Jejich úkolem bylo především vyklízet byty, jejichž majitelé již odešli do koncentračních táborů, ale také různé jiné těžké manuální práce. Tablo darovala muzeu spolu s dalšími předměty dcera JUDr. Weigla. V současnosti je na tablu identifikováno pouze 5 členů této skupiny.
Františka Gutmannová
Baronka Františka Gutmannová, roz. Mayová, byla manželkou velkoprůmyslníka Viléma Gutmanna, spolumajitele firmy Gebrüder Gutmann. Tato firma vlastnila například uhelné doly v Horním Slezsku a s rodinou Rotschildů zakládala dnešní Vítkovické železárny. Vilém Gutmann emigroval ještě před válkou. Františka zůstala v Praze sama se čtyřmi dětmi Eliškou, Zuzanou, Gertrudou a Františkem. V létě 1944 byli všichni z dosud neznámých důvodů zatčeni gestapem. Po věznění v pankrácké věznici a Malé pevnosti v Terezíně byli všichni kromě Františka, který zemřel o 5 dnů dříve, 17. 10. 1944 posláni do Osvětimi. Odtud se podle dostupných údajů až na Elišku nevrátili. Jedna bývalá vězeňkyně terezínského ghetta se domnívá, že se s Eliškou na samém konci války v ghettu setkala.
Karikatura Františky Gutmannové
Karikatura Františky Gutmannové od zatím neznámého malíře. Původně byla karikatura označená jen příjmením, ale podoba s Františkou Gutmannovou je zjevná (včetně náušnic z perel).
František Vilém Gutmann
František Vilém Gutmann na jedné z pěti fotografií dochovaných ve fotoarchivu muzea. Spolu se svojí matkou a sestrami byl zatčen na podzim 1944. Podle dostupných údajů zemřel již 12. 10. 1944 v Terezíně v Malé Pevnosti. Jméno Vilém odkazuje pravděpodobně nejen na otce Viléma Gutmanna, ale také na Viléma von Gutmanna, zakladatele rodinné firmy a prvního z lipnických Gutmannů povýšeného roku 1878 do rytířského stavu. S Františkovou smrtí bohužel jedna větev Gutmannů zanikla.
Františka Gutmannová se spolupracovníky z tzv. Kunstlageru
Snímek získaný od dcery Solomona Berkoviče (první muž zprava v druhé řadě). Františka Gutmannová stojí hned vedle něj. Jako jediná ze všech portrétovaných nemá na oděvu připevněnou Davidovu hvězdu. Za podobné jednání, kdy si nenechala označit občanskou legitimaci písmenem "J", byla již v květnu 1941 odsouzena k pokutě ve výši 3000 Kč. Na fotografii vytvořené pravděpodobně nejpozději v únoru 1942 je zachycena s kolegy ze skladu X, tzv. Kunstlageru, který se nacházel v Dlouhé třídě 5. V tomto skladu byly uloženy zabavené umělecké předměty, kožichy a hodiny. Právě hodiny a hodinky byly dle dostupných archivních materiálů i vzpomínek pamětníků doménou paní baronky, neboť hodinářka bylo její oficiální pracovní zařazení v tomto skladu.
Zuzana Gutmannová
Zuzana (Zuzka) Gutmannová je zachycena na několika fotografiích v personálním oddělení JUDr. Arnošta Weigla. Tato fotografie byla použita v albu, které dostal JUDr. Weigl od svých podřízených k narozeninám v roce 1944. Podle dostupných archivních záznamů pracovala Zuzana se svojí sestrou Eliškou předtím ve skladu látek jako dělnice. Zuzana Gutmannová byla se svojí matkou a sourozenci zatčena gestapem v létě 1944 a následně podle dostupných údajů zavražděna v Osvětimi.
Josef Skall
Josefa Skalla identifikoval jeho syn, který si přečetl o projektu neZnámí na internetu. Muzeu poskytl k digitalizaci několik rodinných fotografií, ale také krátký deník, který si Josef Skall psal na jaře 1945 v Terezíně.
Josef Skall s manželkou Marií
Jedna z pozdních fotografií (asi 80. léta) Josefa Skalla s manželkou Marií.
Skall, Josef: deník z Terezína
Deník Josefa Skalla psaný v Terezíně na jaře 1945 měl podobu dopisu manželce, která zůstala v Praze. Pozoruhodný je popis loučení, cesty do Terezína, vstupních prohlídek, čekání na dopisy, ale i pracovních aktivit a společenského a kulturního života.
Rodina Skallova
Rodinná fotografie Skallových zachycující pravděpodobně někdy ve druhé polovině 20. let rodiče Ludvíka a Marii, dvojčata Josefa a Františka a nejmladšího Ottu. Jediný z rodiny Skallových, kdo válku přežil, byl právě Josef. Rodiče Ludvík a Marie byli zavražděni na jaře 1942 v Izbici, František s celou svojí rodinou v Osvětimi v říjnu 1942 a Otto o dva roky později v říjnu 1944 rovněž v Osvětimi.
František, Anna a Ivan Kronbergerovi
Rodina Kronbergerových. Anna, Ivan a František. Všichni tři se dočkali konce války v Praze, velmi pravděpodobně díky Anně Kronbergerové, která nebyla židovského původu. Fotografie byla získána od manželky Ivana Kronbergera.
František Kronberger se synem Ivanem
Jedna z posledních rozluštěných fotografií - František Kronberger se synem Ivanem. Jejich identitu potvrdila Ivanova manželka. František Kronberger pracoval během války v personálním oddělení JUDr. Weigla a ke konci války pravděpodobně v pracovní skupině Gladiátoři, možná jako vedoucí pracovník. František i Ivan přežili válku v Praze. František Kronberger byl ještě před válkou motocyklovým a automobilovým závodníkem, prodejcem motorek a automobilů JAWA, ale také prodejcem letadel Zlín XII firmy Baťa.
František Kronberger na závodě
František Kronberger jako motocyklový závodník na motocyklu značky JAWA v roce 1937. S firmou JAWA spolupracoval nejpozději od začátku 30. let nejen jako závodník, ale také jako prodejce jejich výrobků. S majitelem značky JAWA továrníkem Františkem Janečkem měl pravděpodobně nadstandardní vztahy, jelikož syn Ivan Kronberger údajně strávil první roky války v jeho vile v Týnci nad Sázavou.
František Kronberger na závodě Velká 1932
František Kronberger pravděpodobně se svým obchodním i závodním partnerem Jaroslavem Kaiserem. Spolu nejen že provozovali obchod značky JAWA v Praze na Starém Městě v ulici Karolíny Světlé, ale také závodili a vítězili na strojích této značky. V roce 1932 v italském Meranu pro Československo získali na motocyklu se sajdkárou stříbrnou medaili na legendárním motocyklovém závodě International Six Days. Po uvedení prvního automobilu značky JAWA na trh vyhráli pro tuto značku v roce 1934 stříbro a o rok později dokonce zlato na závodě 1000 mil Československých s dnes již legendárním vozem JAWA 750. Byl vyroben v šesti kusech speciálně pro tento závod a jeho jediný dochovaný exemplář je dnes vystaven v Národním technickém muzeu v Praze.
František Kronberger asi v 80. letech
František Kronberger již jako muž na odpočinku, ale stále s dýmkou.
Viktor Jaromír Rindler
motocyklový závodník, první zlatá medaile pro Československo na závodě International Six Days v roce 1932 v italském Meranu
pravděpodobně Artur Huschak, NEIDENTIFIKOVÁN
zatím neidentifikovaný muž, který se pravděpodobně jmenoval Artur Huschak
neznámý
neznámý
neznámá
neznámý
neznámá
neznámý hošík
neznámá
neznámá
Pavel Vogel
